Cílem projektu je podpořit a popularizovat aktivní snahy všech, kteří se podílejí na zlepšení situace Romů a Romek v České republice. Roma Spirit 2015 se konaly pod záštitou Bohuslava Sobotky, předsedy vlády České republiky, Jiřího Dienstbiera, ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, Kateřiny Valachové, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, a Petra Uhla, novináře a politika.
Pamatuji si ten pocit, když jsem se vyhlášení účastnil poprvé. Pocit, který jako bílý heterosexuál ze střední střídy běžně nezažívám. V Pražské křižovatce jsem byl součástí menšiny a reflektory tentokrát nebyly namířeny na mé „soukmenovce“.
Před kamerami a mikrofony tento večer stojí především Romové a Romky. A i ten, kdo nemá nastudován Popperův princip falsifikace hypotéz, ale naopak má tendence škatulkovat lidi, po pár minutách pochopí, že předsudky o Romech jsou nesmysly. Každý jeden oceněný a každá jedna oceněná potvrzují platnost úvah autora díla Otevřená společnost a její nepřátelé Karla Raimunda Poppera.
Jako například Peter Torák z Peterborough, který letos v říjnu převzal Řád britského impéria. Už jako malý chtěl být policistou a na svou dráhu se připravoval na české střední škole. Pak ale skinheadi napadli větší část jeho rodiny a otec rozhodl, že se přestěhují do Anglie.
Nebo Daniela Cincibusová z Mimoně. Nemohla mít vlastní děti, tak jako pěstounka vychovala 23 dětí, z toho 15 romských. Všechny dnes mají vzdělání a stálou práci. Paní Cincibusová pracuje v organizaci Oblastní charita Most v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v Ralsku-Náhlově.
Nebo Andrej Giňa, romský spisovatel, hudebník a organizátor kulturních akcí. Andrej Giňa se stal prvním laureátem ceny v nové kategorii Romská kultura. Bohužel cena byla udělena in memoriam, neboť letos ve věku 79 let zemřel. Psal zásadně romsky, což podtrh ministr Jiří Diesntbier, když zdůraznil rozdíl mezi asimilací a integrací: nedílnou součástí integrace je také emancipace a ta úzce souvisí s romským jazykem.
Jména dalších oceněných, včetně lidí z majority, kteří se zasazují o zlepšení pozice Romů a romské kultury jsou k dohledání.
Nepřátelé otevřené společnosti jako kdyby na Romy aktuálně pozapomněli. Mají teď na chvilku jiný cíl, migranty a migrantky, neboť se vyznačují schopností neomylně se soustředit na ty nejvíce bezbranné.
Lze za jejich strachem hledat nějaké racionální příčiny? Sociální postavení to není, neboť běžně dnes panikaří a k nenávisti sklouzávají i lidé dobře zajištění a s vyšším vzděláním. Společného jmenovatele lze možná hledat ve slabé důvěře ve stát. Není se vlastně co divit. Je opravdu otázkou, zda stát, který neumí postavit pár kilometrů dálnice bez korupční aféry, se dokáže postarat o několik tisíc běženců. Je otázkou zda v náročném úkolu může uspět stát, který nedokázal za dvacet pět let výrazněji uspět v integraci Romů. Stát, který nadané romské děti posílá do praktických škol a „podařilo“ se mu navýšit počet ghett.
Po roce 1989 to nově ustavený československý a ani český stát neměl jednoduché. Ten první jsme si rovnou zrušili a ten druhý čelil tvrdé negativní kampani. Prý že má být co nejmenší a ať se snaží, jak se snaží, nikdy z něj nic lepšího než žumpa na peníze stejně nebude. Tak poslechl, stáhl se, a na jeho místo se dere „národ“. Jako kdyby přestávalo být důležité, zda jste občan České republiky a začínalo být důležitější něco úplně jiného. Co, to zatím nikdo přesně neví, ale je jisté, že schopnost recitovat Palackého to není.
V nové situaci povstává nová „občanská společnost“ a není to ta občanská společnost, o níž mluvila v Pražské křižovatce ombudsmanka Anna Šabatová. Společnost, která nám dává prostor, chovat se k sobě lidsky a pomáhat si. Je to „občanská společnost“, před kterou se musí naopak mít romští čeští občané na pozoru. Proto bylo na pódiu instalováno množství hodin a na všech ručičky ukazovaly za pět minut dvanáct. Jestli se nám podaří čas vrátit, záleží také na tom, kolik v sobě máme Roma Spirit.
Tomáš Pavlas, manažer genderového programu
