Co byste měli vědět, když žádáte o informaci

Na informace od úřadů a institucí státní správy máte právo, které je zakotvené v Listině základních práv a svobod a v mezinárodních smlouvách. Protože vám tyto orgány informace musejí poskytovat, říká se jim odborně povinné subjekty.

U nás právo na informace podrobně upravuje především zákon č. 106/1999 Sb. , tzv. Infozákon. Pro oblast životního prostředí je to pak zákon č. 123/1998 Sb. , o právu na informace o životním prostředí.

Hledejte již zveřejněné informace

V § 5 Infozákona je vyjmenovaná celá řada údajů, které musejí povinné subjekty zveřejňovat. Například kde sídlí, proč a jak vznikly, jakými předpisy se řídí či kolik stojí peněz.

Někdy povinné subjekty otravuje vyřizovat nové a nové žádosti, a tak sobě i ostatním usnadní práci tím, že informace rovnou zveřejní. Mají tak výrazně nižší administrativní zátěž oproti mnohem náročnějšímu zpětnému individuálnímu dohledávání a zveřejňování informací na základě žádostí.

Zkuste proto nejdřív najít hledanou informaci na webových stránkách povinného subjektu, případně se zeptat příslušného úředníka – většina institucí má na webu telefonní seznam.

O běžné informace postačí žádat ústně, o složitější anebo citlivější raději písemně, abyste měli vyšší jistotu správného vyřízení. Žádost je dobré formulovat konkrétně. Žádost úřadu zašlete nebo předložte v místě k tomu určeném (např. informační kancelář, podatelna). Úřad musí žádost přijmout.

Pokud musíte podat žádost, nejjednodušší je využít portál Informace pro všechny , který většinu práce udělá za vás.

Pokud podáte žádost elektronicky (e-mailem), musíte ji poslat na elektronickou adresu podatelny úřadu. Nic nebrání tomu, abyste ji zároveň poslali v kopii někomu konkrétnímu v úřadě.

V případě, že úřad bude požadovat úhradu nákladů za poskytnutí informací, je povinen vám sdělit jejich výši předtím, než vám informaci poskytne. Nejčastěji se jedná o náklady na kopírování (cca 1,50 Kč za stranu). Pouze v případě, že odpověď bude neobvykle rozsáhlá (např. se ptáte na celý soubor informací), může úřad chtít i úhradu za vyhledání, tj. za hodiny, které úředník zpracováním dotazu strávil (cca 100 Kč za hodinu).

Úřad má lhůtu 15 dnů na to, aby vám informaci plně poskytnul, anebo vydal rozhodnutí, v němž přesně na základě konkrétních ustanovení zákonů a s uvedením právního názoru odůvodní, proč informace (nebo jejich část) odepřel. Rozhodnutí musí obsahovat všechny náležitosti včetně jména odpovědného úředníka.

Lhůta na odpověď se prodlužuje, pokud vás úřad požádá o zpřesnění žádosti, anebo z výjimečných důvodů lhůtu sám prodlouží o dalších 10 dnů. V případě požadavku úhrady nákladů začne lhůta běžet až po zaplacení požadované částky.

Úřad vám také může sdělit, že žádané informace nemá (nevztahují se k jeho působnosti).

Pokračujte do sekce Neposkytli mi informaci, pokud:

  • povinný subjekt ve lhůtě 15 dnů ani neposkytl informaci, ani nevydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti (tzv. zůstal nečinný);
  • povinný subjekt vykazuje částečnou nečinnost (například část informací poskytl, část ne, aniž k ní vydal rozhodnutí);
  • povinný subjekt po vás požaduje úhradu, se kterou nesouhlasíte.
Číst více

Přečtěte si, na co se nás lidé nejčastěji ptají

  • základní informace o úřadu
  • právní předpisy, které úřad vydává
  • přehled hlavních dokumentů
  • informace poskytnuté na základě předchozích žádostí
  • obsah veřejně dostupných registrů, rejstříků a seznamů
  • výroční zpráva o poskytování informací
  • některé další informace (podrobně viz Povinně zveřejňované informace)

Žádost je možno podat jak ústně, tak písemně. Pokud nejste spokojeni s vyřízením ústní žádosti, musíte ji podat písemně. Písemnou žádost lze podat například zasláním dopisu, podáním v podatelně anebo emailem. Lze použít i datovou schránku. Žádost elektronickou poštou (e-mailem) musí být zaslána na elektronickou adresu podatelny úřadu; není k ní potřebný tzv. elektronický podpis.

Pro žádost neexistuje žádný závazný formulář. Obsahové náležitosti písemné žádosti upravuje ustanovení § 14 Infozákona. Do žádosti uveďte název a adresu úřadu, po kterém informace žádáte.

Dále musí být ze žádosti zřejmé, že se domáháte poskytnutí informace ve smyslu Infozákona. Uveďte proto v textu výslovný odkaz na tento zákon, například: „Podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím žádám o poskytnutí těchto informací .......". Vyhněte se formulacím jako například: „To by mě tedy zajímalo...“.

Žádost podávaná fyzickou osobou (tedy člověkem, nikoli firmou) by měla obsahovat také její jméno, příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu. Můžete uvést i adresu pro doručování, pokud je jiná než adresa vašeho trvalého pobytu nebo aktuálního bydliště. Adresou pro doručování může být také e-mailová adresa.

Právnická osoba by pak v žádosti měla uvést název, identifikační číslo, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla.

Nejprve se rozhodněte, zda požádat neformálně (zejm. novináři, členové zastupitelstva, občan na malé obci), nebo formálně dle zákona. Případně nejprve podejte průzkumnou žádost o základní informace – co k dané věci existuje, v jaké technické podobě a struktuře. Teprve podle získaných výsledků formulujte již konkrétně zaměřenou žádost.

Žádost je vhodné formulovat jasně a přehledně, nejlépe v jednotlivých bodech. Body na sebe mohou navazovat, například: 1) zda existují doklady o koupi nemovitosti XY, 2) pokud ano, jaké, 3) pokud existuje smlouva, žádám tuto smlouvu.

Vhodné je začít věcným úvodem – uvést kontext dotazu (pokud je to dobré pro pochopení). Svou žádost však nemusíte nijak odůvodňovat.

Z psychologického hlediska není vhodné žádost zatěžovat hodnotícími soudy a provokovat připomínáním povinností.

Podle zákona se informací rozumí jakýkoli obsah nebo jeho část v jakékoli podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Podle této zákonné definice je tak nutno mezi informace zařadit například audiovizuální záznam z jednání orgánu veřejné moci, fotografie, zvukové záznamy, knihy návštěv, e-mailovou korespondenci atp.

Povinnost poskytovat informace mají státní orgány, orgány územních samosprávných celků, jiné veřejné instituce. Povinnost se dále vztahuje na ty subjekty, které mohou ze zákona rozhodovat o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy (např. lesní stráž, advokátní komora apod.), ovšem pouze ve věcech, ve kterých mají právo rozhodovat.

Tyto instituce zákon uvádí v § 2 odst. 1 a 2 a nazývá je „povinnými subjekty“.

Povinnost poskytovat informace tak mají zejména orgány státu, obce a kraje a jejich orgány. Veřejnými institucemi jsou pak takové subjekty, které byly zřízeny k zajišťování veřejných potřeb, například veřejné zdravotní pojišťovny, Pozemkový fond, ředitelství silnic a dálnic, a dále například firmy zřízené nebo ovládané státem, kraji a obcemi. Jsou povinny poskytovat informace, neboť nakládají s veřejnými prostředky a jsou zřízeny k plnění veřejného účelu.

Povinné subjekty musejí poskytovat pouze informace vztahující se k jejich působnosti. To znamená všechny informace, které mají k dispozici v souvislosti se svou funkcí, činností, spoluprací, následnictvím atd. Nejde tedy jen o informace, které instituce přímo ve své kompetenci vytváří, ale také ty, které například v rámci nějaké spolupráce obdržela, dostala „na vědomí" atd. Z tohoto okruhu tedy lze vyloučit jen ty informace, které opravdu s institucí nesouvisejí, například informace z telefonního seznamu Zlaté stránky, jenž instituce používá.

Povinný subjekt nesmí, anebo v některých případech jen nemusí poskytnout požadované informace výlučně z důvodů uvedených v zákoně. Konkrétní důvody pro neposkytnutí informací jsou uvedeny v ustanoveních § 7 až § 11 zákona.

Zcela nesmyslným a neoprávněným postupem tedy je, když například úřad sděluje, že informace neposkytne, protože „by vám k ničemu nebyly", „jsme ve smlouvě sjednali, že je nikomu neposkytneme", „je moc náročné je vyhledat" a podobně. Takové situace mají povahu nečinnosti nebo neoprávněného odepření informací. Nenechte se těmito výmluvami odradit.

Z ustanovení § 12 zákona vyplývá, že povinný subjekt poskytne všechny informace včetně informací doprovodných po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Není tedy například možné neposkytnout informace o celém obsahu smlouvy s odůvodněním, že obsahuje osobní údaje nebo obchodní tajemství. V takovémto případě je nutno poskytnout všechny informace s výjimkou těch, které jsou chráněnými osobními údaji nebo oprávněně označeny za obchodní tajemství (například některá slova či údaje nebo nejvýše jeden odstavec). Z ustanovení § 12 zákona dále vyplývá, že poskytnutí informací je možné odpírat jen po dobu, po kterou trvá důvod odepření.

Povinný subjekt je oprávněn žádat pouze úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií (cena papíru, tisku, atp.), opatřením technických nosičů dat (např. DVD) a odesláním informací žadateli (poštovné). Této skupině se říká „materiálové“ nebo „provozní“ náklady.

Za vyhledání informací (práci úředníka s vyhledáváním) může povinný subjekt vyžadovat úhradu pouze ve výjimečných případech, a sice pokud jde o „mimořádně rozsáhlé vyhledání informací“. Tento pojem se vykládá ve vztahu k velikosti a vybavení povinného subjektu: u ministerstva to bude několik hodin, u nejmenší obce s neuvolněným starostou již třeba 30 minut. V běžných případech by proto povinné subjekty neměly mít nárok na jakoukoli úhradu za vyhledání informací.

Pokud povinný subjekt hodlá úhradu požadovat, je povinen vám to písemně oznámit včetně výše úhrady a zdůvodnění ještě před poskytnutím informace. Neoznámí-li vám tyto skutečnosti ve lhůtě pro poskytnutí informace (tedy 15 dnů), ztrácí nárok na úhradu nákladů, a to včetně materiálových.

Vzhledem k tomu, že poskytnutí informací je podmíněno zaplacením požadované úhrady, upravuje zákon pro žadatele způsob, jak se proti výši úhrady bránit. Pokud tedy nesouhlasíte s výší úhrady, musíte podat do 30 dnů ode dne, kdy vám povinný subjekt oznámil výši úhrady, stížnost na postup při poskytování informace. O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán. Další podrobnosti najdete v sekci Neposkytli mi informaci.

Doprovodnou informací se podle ustanovení § 3 odst. 6 zákona rozumí taková informace, která úzce souvisí s požadovanou informací, a to například informace o její existenci, původu, počtu, důvodu odepření, době, po kterou důvod odepření trvá a kdy bude znovu přezkoumán, jakož i informace o dalších důležitých rysech. Povinné subjekty ji mají dodat vždy spolu s poskytovanou informací, anebo tehdy, pokud žádanou informaci poskytnout nemohou. Doprovodná informace má dokreslit souvislosti.

Forma poskytování informací je upravena v § 4 zákona. Z tohoto ustanovení vyplývá obecné pravidlo, že povinné subjekty poskytují informace ve formátech a jazycích podle obsahu žádosti o poskytnutí informace, tedy tak, jak je požadováno v žádosti (například „elektronicky“, v souboru MS Excel apod.). Povinný subjekt však není povinen měnit formát či jazyk informace, pokud by taková změna byla nepřiměřenou zátěží. V takovém případě pak povinný subjekt poskytne informace ve formátu nebo jazyce, ve kterých byla vytvořena. Ze zákona však vyplývá ještě jedno obecné pravidlo, a to povinnost povinných subjektů poskytnout informace v elektronické podobě, je-li to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu požadované informace.

Víte, kolik lidí je v exekuci ve vaší obci? Podívejte se na naši novou Mapu exekucí!

Nenašli jste odpověď? Nezoufejte!
Nakoukněte do poradny!

Co dělat, pokud vám neposkytli informaci

Pokud úřad Rozhodnutím informace odepřel a vy s tím nesouhlasíte, můžete se do 15 dnů od doručení Rozhodnutí odvolat. To znamená, že na stejné místo podáte dopis "Odvolání", v němž vyjádříte s odepřením nesouhlas a stručně zdůvodníte proč. O odvolání rozhodne nadřízený orgán.

Pokud úřad v této lhůtě neučinil nic, můžete do 30 dnů od okamžiku, kdy měl vyřídit původní žádost, podat stížnost. To znamená, že na stejné místo podáte dopis "Stížnost", jímž upozorníte na nezákonnou nečinnost a stručně ji zdůvodníte. Stížností se můžete bránit i proti některým dalším chybám při postupu úřadu.

Pokud vám úřad ani po odvolání nebo stížnosti nevyhoví, anebo ani odvolací orgán do 30 dnů od podání odvolání či stížnosti nezareaguje, můžete podat žalobu k soudu.

Pokud žalobu zvažujete, pokračujte do sekce Chci podat žalobu.
 

Víte, kolik lidí je v exekuci ve vaší obci? Podívejte se na naši novou Mapu exekucí!

Číst více

Přečtěte si, na co se nás lidé nejčastěji ptají

Odvolání i stížnost se podávají u subjektu, jemuž jste podali prvotní (neúspěšnou) žádost. 

V případě obcí (včetně dotazu směřovaného např. na Radu obce) je to vždy krajský úřad, v případě krajů je to ministerstvo (věcně příslušné pokud jde o přenesenou státní správu, jinak je to ministerstvo vnitra). V případě městských částí a obvodů je nadřízeným orgánem magistrát. U státních orgánů je to obvykle jejich věcně nadřízený orgán (například u krajského ředitelství Policie ČR to bude Policejní prezidium). U příspěvkových organizací je nadřízeným orgánem zřizovatel, například u obce Rada obce. Pro obchodní společnost bude zpravidla nadřízeným orgánem jejich „vlastník“, tedy zakladatel (ten, kdo je ovládá, například kraj). Judikatura je však v těchto případech nejednotná.

Otázku, kdo je odvolací orgán, však v Odvolání není třeba řešit - až při podání žaloby bude třeba formulovat ji tak, aby nebyla neúspěšná jen z tohoto důvodu - viz sekce Chci podat žalobu.

S problémem odvolacího orgánu se můžete také vypořádat následujícím (všeobjímajícím) způsobem, který oproti první variantě může mít tu výhodu, že omezí úhybné pokusy úřadu. V níže popsaném případě není jasné, zda odvolacím orgánem je ředitel školy, anebo rada zřizující obce:

Odvolání
V ... dne ...
Odvolávám se proti odepření informace ..., o kterou jsem požádal/a dne… povinný subjekt... (škola). O žádosti rozhodl za povinný subjekt ředitel školy p. ... dne ... tak, že informaci odepřel. Proti tomuto rozhodnutí podávám odvolání.
Vzhledem k tomu, že mi jako laikovi není zřejmo, zda odvolacím orgánem je v tomto případě ředitel školy, anebo rada obce jako zřizovatel školy, podávám z důvodů opatrnosti odvolání k oběma těmto subjektům, případně i k dalšímu subjektu, který by měl být odvolacím orgánem.
O vyřízení odvolání resp. jeho předložení odvolacímu orgánu dle § 86 správního řádu nechť rozhodne povinný subjekt, který o žádosti rozhodl, tedy dožádaná škola…

Zákon o svobodném přístupu k informacím je obecným právním předpisem, který upravuje právo na informace a který provádí ustanovení čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Měl by se tedy obecně použít vždy,  přičemž výjimky z tohoto pravidla jsou upraveny zejména v ustanovení § 2 odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení se zákon o svobodném přístupu k informacím na poskytování informací nevztahuje jen tehdy, pokud jiný zvláštní zákon pro danou oblast komplexně upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Aby tedy mohl jiný předpis nahradit zákon o svobodném přístupu k informacím a použít se plně namísto něj, musel by velmi podrobně upravovat postup vyřízení žádosti. Zvláštním zákonem tedy proto není například stavební zákon, správní řád atp. a i na tyto agendy a informace se plně použije informační zákon. Jediným skutečně plně samostatným zákonem, který ve své oblasti nahrazuje informační zákon, je zákon o informacích ze životního prostředí.

V případě, že povinný subjekt neoprávněně tvrdí, že se na poskytnutí určitých informací nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím, je třeba postupovat, jakoby neoprávněně odepíral informace. Nezbývá než podat odvolání či v případě nečinnosti povinného subjektu a nevydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti podat stížnost podle § 16a zákona.

Pokud povinný subjekt žádosti byť jen z části nevyhoví, je povinen o tom vydat „rozhodnutí o odmítnutí žádosti". Proti němu je možné podat odvolání,  a to u téhož povinného subjektu, který je v zásadě povinen ho sám předat nadřízenému orgánu k vyřízení. Na řízení o odvolání se vztahuje správní řád s některými odchylkami popsanými v § 16 zákona. Odvolání je nutno podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Z odvolání musí být zřejmé, kdo je podává, jaké rozhodnutí odvoláním napadá a z jakých důvodů se odvolává. Povinný subjekt může odvolání vyhovět sám (autoremedura), ale zpravidla vyhovět nehodlá a musí je předat k rozhodnutí nadřízenému orgánu. Pokud byste nebyli spokojeni s rozhodnutím nadřízeného orgánu o odvolání, můžete rozhodnutí o odvolání napadnout u soudu - pokračujte do sekce Chci podat žalobu.

Povinné subjekty musejí poskytnout informace nebo vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti ve lhůtě 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo jejího doplnění. Za určitých velmi omezených a v ustanovení § 14 zákona stanovených případech může povinný subjekt tuto lhůtu prodloužit o 10 dní. Pokud však povinný subjekt v této lhůtě ani nevydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti ani neposkytne informace (zůstal nečinný či udělal jiný „úhybný manévr“, který není rozhodnutím o odmítnutí žádosti), brání se žadatel tím, že podá  podle ustanovení § 16a odst. 1. písm. b) zákona stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Stížnost je nutno podat u povinného subjektu do 30 dnů od uplynutí lhůty 15 dnů (případně prodloužené max. o 10 dnů), v níž měl úřad poskytnout informaci nebo vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán. Nevedla-li stížnost k poskytnutí informace nebo k vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti, je možné se bránit žalobou proti nečinnosti u soudu, a to podle ustanovení soudního řádu správního.

Pokud povinný subjekt poskytne jen část požadovaných informací , musí ohledně neposkytnutých informací vydat rozhodnutí o odmítnutí části žádosti. Toto rozhodnutí má stejné obsahové i formální náležitosti jako rozhodnutí o odmítnutí celé žádosti. Proti takovémuto rozhodnutí je možno podat odvolání a případně se bránit žalobou u soudu. Pokud povinný subjekt poskytne požadované informace jen z části a o zbytku nevydá rozhodnutí o odmítnutí části žádosti, jde v této části žádosti o situaci stejnou, jako kdyby byl v této části žádosti nečinný. Žadatel může podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c)  zákona podat u povinného subjektu stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace.

 

Odvolání nebo Stížnost lze podat jen tehdy, když prvotní žádost byla písemná. Pokud byla podána ústně, je nutno podat ji znovu písemně a celý proces proběhne znovu.

Jde o nezávislé postupy. Stížnost se podává, pokud úřad na žádost vůbec nereaguje, anebo poskytl jen část požadované informace a o zbytku mlčí, dále pokud nesouhlasíte s požadovanou výší úhrady, anebo v jakýchkoliv dalších případech, kdy úřad nevydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, ale požadovanou informaci jste také nedostali.
Naopak odvolání se podává jen tehdy, pokud úřad vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, a to třeba i jen o odmítnutí části žádosti.

Správní žalobu lze podat jen tehdy, pokud jste předtím již vyčerpali jiné prostředky obrany, tedy pokud jste již podali stížnost anebo odvolání a nadřízený orgán jim nevyhověl.

Podejte stížnost. Ve stížnosti uveďte, že jste na podanou žádost ve lhůtě neobdrželi požadovanou informaci ani nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí. 

Nemusíte. Placení úhrady je dle § 17 zák. č. 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím přípustné pouze v případě, kdy požadovaná informace byla poskytnuta. 

Úhradu může žádat ve dvou případech:


a) pokud poskytnutí informací vyvolalo materiálové (věcné) náklady, jako je především cena papírových kopií, cena CD nosiče, poštovné.

b) pokud jste pořádali o takovou informaci nebo množství informací, že jejich vyhledání (včetně vložení do odpovědi na žádost) vyžadovalo větší množství pracovního času, neboli překročilo mez tzv. „mimořádně rozsáhlého vyhledávání“. V každém povinném subjektu je tato mez jiná podle jeho velikosti, zejména podle počtu zaměstnanců. Lze říci, že na velkém ministerstvu tato mez bude okolo 5 až 8 hodin, zatímco na nejmenší obci bez zaměstnanců již okolo půl hodiny.

Praxe přináší i další situace a kombinace postupů, které zde nejsou popsány, například když povinný subjekt požaduje neoprávněnou výši úhrady a tím její získání blokuje. Pokud na ně narazíte, vyhledejte podobný příklad v případech v Poradně. Pokud neuspějete, vložte do Poradny nový dotaz.

Teprve když nebude úspěšné odvolání anebo stížnost. Pokud se chystáte podat žalobu, pokračujte do sekce Chci podat žalobu.

Víte, kolik lidí je v exekuci ve vaší obci? Podívejte se na naši novou Mapu exekucí!

Nenašli jste odpověď? Nezoufejte!
Nakoukněte do poradny!

​Jak podat žalobu

Žaloba na neposkytnutí požadovaných informací je poslední možností. Zvažujete ji, pokud jste již neúspěšně podali stížnost nebo odvolání, tedy vyčerpali opravné prostředky. Žalobu podáváte u krajského soudu příslušného podle sídla žalovaného. Žadatel touto žalobou  dle soudního řádu správního napadá rozhodnutí o odvolání (rozkladu), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti, nebo rozhodnutí o stížnosti, které jí nevyhovělo. V případě stížnosti proti výši úhrady však nelze podat žalobu proti rozhodnutí nadřízeného orgánu, který jí nevyhověl, ale až proti odložení žádosti povinným subjektem po nezaplacení úhrady.

Pokud vám soud dá zapravdu, zruší nesprávná rozhodnutí úřadů a nařídí jim buď žádost znovu projednat, přičemž se úřad musí řídit právním názorem, který vyslovil soud, anebo (v případě rozhodnutí) soud povinnému subjektu přímo nařídí informaci poskytnout.

Žalobu je nutné podle ustanovení § 72  soudního řádu správního podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o odvolání (rozkladu) nebo stížnosti. Zmeškání této lhůty nemůže soud prominout.
Pokud si nejste jisti, zda do žaloby jít či nejít, obraťte se na nás prostřednictvím této poradny. 

Číst více

Přečtěte si, na co se nás lidé nejčastěji ptají

Za podání žaloby musíte zaplatit v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. V případě, že je žaloba úspěšná, soud uloží protistraně povinnost uhradit žalobci (tedy vám) soudní poplatek.
Pokud se žadatel nechá zastoupit v řízení o žalobě advokátem a uspěje v něm, soud uloží žalovanému povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů právního zastoupení. Někteří advokáti proto při pravděpodobnosti výhry nevyžadují svou odměnu od žalobce, ale počkají, až jim ji soud „přiklepne“ v rozsudku. Náhrada nákladů právního zastoupení se spočítá podle počtu úkonů právní služby  vykonaných advokátem a dle hotových výdajů, přičemž úkonem právní služby je například převzetí zastoupení, sepsání žaloby, sepsání vyjádření či účast u soudního jednání. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí v případě této žaloby 3 100 Kč a 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů;  pokud je advokát plátcem daně z přidané hodnoty, též DPH z těchto částek.

V případě, že žalobce s žalobou neuspěje a žalovaný se nechal zastoupit v řízení advokátem, může soud žalobci (vám) uložit povinnost uhradit náklady právního zastoupení protistrany. V případě, že žalovaným bude orgán státní správy, lze spíše očekávat, že soud povinnost k náhradě nákladů právního zastoupení neúspěšnému žalobci neuloží. Riziko neúspěchu ve věci a případné povinnosti hradit náklady právního zastoupení žalovanému je však zapotřebí posoudit individuálně v každém konkrétním případě.

V případě, že žaloba nebude úspěšná, má žalobce možnost podat proti rozhodnutí soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Tu je nutno podat do dvou týdnů od doručení rozhodnutí, a to jen z důvodů stanovených v soudním řádu správním. V řízení o kasační stížnosti musí být žalobce zastoupen advokátem, nemá-li on sám či jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Proti jeho rozhodnutí se lze bránit již jen u Ústavního soudu.

V žalobě musí být ujasněno, který subjekt je žalobou napaden. Protože nemusí být jasné, který odvolací orgán je ten správný (to, že některý orgán odvolání vyřídil, ještě neznamená, že tak činil oprávněně), bude třeba žalobu formulovat tak, že se zároveň bude žalobou napadat uskutečněné rozhodnutí orgánu, který o odvolání rozhodl, tak i namítat nulitu (nicotnost) takového aktu pro nepříslušnost. A ponechat na soudu, aby toto vyjasnil.

Podání žaloby a následné soudní řízení se řídí soudním řádem správním (zákon č. 150/2002 Sb.).

Informační příkaz
V případě žaloby proti rozhodnutí o odvolání je krajský soud, který rozhoduje o takovéto žalobě, podle ustanovení § 16 odst. 4 zákona povinen zkoumat, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Přezkoumá tedy žádost nejen z hlediska procesu, ale i věcně, a sám posoudí, zda má žadatel na informace právo. Pokud soud žádné důvody pro odmítnutí žádosti nenalezne, je povinen žalobou napadené rozhodnutí zrušit a přikázat přímo povinnému subjektu, aby informace žadateli poskytl.

Prolomení „ping-pongu“
Zvláštním případem je obrana před obstrukcí povinného subjektu ve formě opakovaného „ping-pongu“. Pokud nadřízený orgán opakovaně (podruhé a vícekrát) zrušil vadné rozhodnutí povinného subjektu z prakticky stejného důvodu a povinný subjekt se neřídil právním názorem nadřízeného orgánu, má žadatel možnost podat žalobu i proti tomuto kladnému rozhodnutí. V žalobě uvede, že z kontextu plyne, že povinný subjekt opět neuposlechne nadřízený orgán a je proto nutné, aby soud přímo poskytnutí informace povinnému subjektu nařídil.

Každý právník sepíše žalobu trochu jinak. Minimální náležitosti jsou:

  • kdo ji podává (jméno a příjmení žalobce, adresa pro účely doručování);
  • označení žalovaného (tj. nadřízeného orgánu povinného subjektu, který o odvolání rozhodoval), popř. i identifikace osob zúčastněných na řízení;
  • označení napadeného rozhodnutí a datum jeho doručení žalobci;
  • označení výroků rozhodnutí, které se žalobou napadají;
  • žalobní body, v nichž se uvede, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné;
  • jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést;
  • návrh výroku rozsudku;
  • datum a podpis.

Víte, kolik lidí je v exekuci ve vaší obci? Podívejte se na naši novou Mapu exekucí!

Nenašli jste odpověď? Nezoufejte!
Nakoukněte do poradny!

Chcete se zúčastnit na rozhodování o osudu obce, ve které žijete?

Pokud vám již bylo 18 let a jste v obci hlášeni k trvalému pobytu, máte podle § 16 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), právo volit a být volen do zastupitelstva své obce. Kromě kandidování či alespoň hlasování ve volbách máte řadu dalších možností jak ovlivnit dění nejen ve své obci, doporučujeme vám zde vpravo ke stažení přehledný excelový souhrn zákonů, které vám umožňují účast na rozhodování. Najdete v něm informace o tom jaké typy rozhodnutí můžete ovlivnit, jak se dozvíte, že se tato rozhodnutí připravují, i zda je váš podnět pro úřad závazný.

Pokud hledáte úplné znění konkrétního zákona, všechny zákony v aktuálním a plném znění najdete např. na stránkách zakonyprolidi.cz
 
Uvádíme několik příkladů z nedávné doby:

  • Jan Čižinský, dnes již starosta Prahy 7, ještě jako pouhý občan dokázal díky uspořádání referenda zastavit zakázku na předraženou radnici sedmé pražské městské části.
  • Matěj Hollan byl ještě před tím, než se stal 3. náměstkem primátora města Brna, úspěšný v boji za regulaci hazardu. V té souvislosti doporučujeme k nahlédnutí stránky www.mapyhazardu.cz.
  • Hnutí pro Prahu 11 v čele s Jiřím Štylerem se podařilo zastavit výstavbu téměř stometrového mrakodrapu na Litochlebském náměstí.

Řízení obce či kraje má být z principu naprosto transparentní – jako občané máte právo vidět úřadu „do kuchyně“ a rozumět přijímaným rozhodnutím. Jinak by pojem „samospráva“ ztrácel smysl.

Zákon o obcích ukládá, že jednání zastupitelstva je veřejné. Mohlo by se zdát, že pojem „veřejné jednání“ je jasný. Ve skutečnosti však bylo zaznamenáno velké množství případů, kdy je veřejnost zbytečně či dokonce protiprávně omezována. Využívejte svých práv. Mezi nejčastějšími dotazy na těchto stránkách najdete množství užitečných informací k jednání zastupitelstva, zveřejňování informací i pořizování záznamů.

Čím máte začít?
Udělejte si přehled o dění v zastupitelstvu, radě i obecním úřadu. Zjistěte si, které neziskové organizace a v čem vám mohou být prospěšné. Zjistěte, jestli nějaká nezisková organizace již nesleduje dění ve vaší obci/městské části. Nastudujte si pasáže příslušných zákonů.

Sledujte úřední desku
Zákon o obcích ukládá správním orgánům povinnost zřídit úřední desku způsobem umožňujícím dálkový přístup a zveřejňovat na ní důležitá rozhodnutí, dokumenty a informace. Úřední desku byste měli kontrolovat pravidelně, nejlépe aspoň jednou za čtrnáct dní. Pokud máte obavu, že si na pravidelné návštěvy webu obce nevzpomenete, využijte aplikaci www.edesky.cz. Po registraci na tomto webu si můžete nastavit upozornění, které vám přijde do emailu pokaždé, když se na desce vaší obce něco změní. Pokud máte možnost, kontrolujte občas, zda se fyzická úřední deska shoduje s tou elektronickou. V praxi se jejich obsah často liší.
 
Většina dokumentů musí na úřední desce nejprve viset 15 dní, než začnou běžet další lhůty. Díky pravidelnému sledování úřední desky máte možnost reagovat včas.

Další informace na webu
Vedle úřední desky zveřejňují povinné subjekty na svém webu i další informace. Část jich je povinná (podívejte se na § 5 Infozákona), část dobrovolná. Nepovinně například obce zveřejňují údaje o orgánech obce, usnesení nebo dokonce zápisy rady a zastupitelstva, někdy také video či audio záznamy. Některé samosprávy zveřejňují připravované projekty a upozorňují na významná rozhodnutí.

Zúčastněte se zastupitelstva
Na úřední desce se mimo jiné informuje o připravovaném zasedání zastupitelstva – podle paragrafu 93 zákona o obcích máte nárok na informaci o době, místě a navrženém programu – a to nejméně sedm dní před jeho konáním.
 
V určitých případech může být vhodné pořídit si z jednání zastupitelstva audio či video záznam. Úmysl byste měli všem předem sdělit, v nahrávání aktivních vystupujících vám však nemůže nikdo bránit.

Pokud máte možnost spolupracovat s některým ze zastupitelů, velmi to doporučujeme. Zastupitel má ze zákona výrazně větší možnosti. Podrobněji si o účasti na zastupitelstvu přečtěte v nejčastějších dotazech.

Kdo mi může pomoci?
Můžete využít služeb neziskových organizací, nezávislých médií, občanských právních poraden i nadšenců ve vašem okolí. Máme pro vás několik tipů:

  • Na webu občanského sdružení Oživení se v podrobné poradně dočtete o vašich právech ve vztahu k rozhodovacím procesům samosprávy.
  • V publikaci sdružení Frank Bold Právem proti korupci se dočtete mimo jiné i o úřední desce, ale i o dalších vašich možnostech.
  • Na webu nasstat.cz, které provozuje Fond Otakara Motejla, si prohlédněte seznam užitečných aplikací, které vám pomůžou v orientaci ve veřejném dění.
  • Na stránkách hlidacipes.cz vás čeká nezávislá investigativní žurnalistika. 
Číst více

Přečtěte si, na co se nás lidé nejčastěji ptají

Za žádných. Zákon prostě nařizuje, že jednání musí být veřejné, proto je povinností úřadu tuto veřejnost zajistit. Pokud by zájem veřejnosti o účast přesáhl kapacitu rozumně dosažitelných sálů, pak je povinností úřadu přijmout zvláštní opatření; například v dostatečném předstihu udělit akreditaci zájmovým skupinám (občanským sdružením, neziskovým organizacím, politickým stranám - zejména těch nezastoupeným v zastupitelstvu), a poté podle akreditace zajistit přiměřenou účast zástupců všech akreditovaných skupin. Pokud by ze strany úřadu byť i neformální cestou došlo ke snaze omezit veřejnost jednání zastupitelstva tím, že se obsadí kapacita sálu "spolehlivými" lidmi, pak by šlo o jasné porušení zákona. Pokud by byl doložen takový krok některého z úředníků či funkcionářů, mohl by takový čin dosahovat stupně trestného činu zneužití pravomoci, případně maření úkolu úřední osoby. 

Občané obce a vlastníci nemovitostí v obci mají právo přihlásit se ke KAŽDÉMU bodu v průběhu jednání a sdělit svůj názor. Podle § 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích má občan obce, který dosáhl věku 18 let, „právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem.“  Zní to, jako by stačilo, že dostanete slovo v jednom souhrnném bodě na konci jednání, zejména když se tak stanoví v přijatém jednacím řádu. Takový výklad by ale byl mylný. Obec totiž podléhá některým obecným právním zásadám, například smí konat jen to, co je výslovně v zákoně uvedeno, a nesmí zákonné mantinely vykládat tak, že se zúží prostor pro občany. (Čl. 2 odst. 2 Ústavy: „Státní moc... lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“).
 
Jednací řád ani předsedající tedy nemůže zakázat občanům přihlásit se a vystoupit ke každému bodu na programu jednání. I když takové ustanovení obsahuje, není platné. Možnost vyjádřit se musí mít občan dříve, než se přijme závěrečné usnesení, resp. dříve, než je věc definitivně vyřízena (zákon hovoří o „projednávané věci” a nikoli o „věci projednané“).

Jednací řád zastupitelstva obce smí upravit jen některé organizační podrobnosti. Může přiměřeným způsobem vystoupení občanů „usměrnit“, nemůže je však zcela vyloučit či stanovit taková omezení, která by jeho výkon de facto znemožnila (např. nelze omezit délku vystoupení občana pouze na 30 vteřin). Jednací řád tak může například stanovit okamžik (v rámci bodu) pro vystoupení občanů, způsob udělování slova, přihlašování do diskuse, pořadí vystupujících, časový rozsah vystoupení (zpravidla bývá omezen na 3 nebo 5 minut), počet vystoupení konkrétního občana, podmínky pro odejmutí slova (nehovoří-li k projednávané věci).
 
Nelze například pouze zařadit bod č. 1 programu – stanoviska občanů k projednávaným věcem, pokud v rámci dalšího projednání jednotlivých bodů již občanovi možnost vyjádřit stanovisko není dána. Nelze též stanovit, že se povolí jen tři vystoupení z řad občanů (ta by mohli vyčerpat předem domluvení občané, a na jiné by se již nedostalo).

Ano. Týká-li se žádost záležitosti, o které může obec přímo rozhodovat (tzv. samostatná působnost) a je podepsána nejméně 0,5 % občanů obce, resp. nejméně 1000 občany kraje, musí ji zastupitelstvo projednat do 90 dnů (v Praze a jejích městských částech 60 dní).

Jako samotný občan máte také v rámci svého vystoupení na zasedání zastupitelstva právo vyjádřit se k bodu návrhu programu jednání. Pokud však samotný občan předloží doplňující návrh, musel by si jej přisvojit některý ze zastupitelů, aby se o něm mohlo hlasovat.

Jde o otázku politické kultury nastavené v tom kterém městě či obci. V zásadě veřejnému jednání těchto poradních orgánů nic nebrání. Lze tedy v rámci místní politiky požadovat, aby se dosavadní zvyklosti změnily a zavedla se veřejnost těchto jednání.

Zastupitelstvo obce (kraje) by mělo v jednacím řádu upravit jednání výborů a komisí jako veřejné, pouze v odůvodněných případech jako neveřejné.

Jednání výborů a komisí lze již předem ze zkušenosti rozdělit na ty, na nichž obvykle dochází k projednávání chráněných údajů, a na ty, kde k tomu nedochází. Například sociální komise či komise bytová obvykle projednává údaje o konkrétních občanech. Pak je rozumné a přijatelné stanovit v jednacím řádu, že jednání těchto komisí je neveřejné a že komise se ve zvláštních případech může usnést, že část jednání proběhne veřejně (to je například vhodné při projednání materiálů, které vyvolávají veřejnou debatu a kritiku, a přitom je lze projednat tak, že chráněné údaje zůstanou jen v podkladech a není třeba je přednášet nahlas).

U ostatních orgánů je pak vhodné upravit v jednacím řádu opačný postup: jednání je zpravidla veřejné a pouze v některých zvláštních případech, kdy je nutno projednat chráněné údaje a nelze jednání zorganizovat tak, že by nebylo třeba je přednášet, se komise či výbor může usnést, že proběhne neveřejně.
Neveřejnost by byla odůvodněná i v těch případech, kdy předčasné zveřejnění informace způsobí škodu, například ohrozí rovnost zájemců v rámci výběrového řízení, může vést k poškození dobrého jména (může jít o prověřování domněnky, která se nepotvrdí). Protože komise a výbor jsou toliko poradními orgány rady a zastupitelstva, lze na některé informace na nich projednávané či vznikající hledět jako na nové, vznikající informace, sloužící jen pro přijetí rozhodnutí rady či zastupitelstva. Ty pak lze, pokud hrozí nějaká újma, chránit podle § 11 odst. 1 písm. b Infozákona.

Každý má právo požádat o informace z jednání rady, jakož i o všechny informace, které má obec k dispozici, tedy i z podkladů pro jednání rady. Ty mu musejí být poskytnuty za použití principu selekce dle § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím, tzn. budou vypuštěny jen ty informace, které požívají zvláštní zákonné ochrany. K jejich odepření musí být vydáno formalizované rozhodnutí s odůvodněním. Jak žádat si přečtěte v kapitole Žádám či hledám informaci. Zastupitelé mají nadstandardní možnost požádat o tyto informace též v rámci zákona o obcích, tzn. jejich žádost bude vyřízena postupem dle zákona o obcích. Mají právo seznámit se i se všemi jinak chráněnými údaji, jako jsou osobní údaje či případné obchodní tajemství (ale musejí je dále sami chránit). Informace jim musejí poskytnout přímo pracovníci obce, kteří je schraňují, aniž by do toho směli vstupovat členové rady. Musejí je poskytnout okamžitě, jakmile je to možné, nejpozději do 30 dnů. Obrana proti nesprávnému odepření se uplatní podle Infozákona. Též existuje možnost požádat o výkon dozoru ministerstvo vnitra.
Zastupitel obce má právo přímo nahlédnout do Zápisu ze schůze rady obce, tzn. mu nelze omezit nahlédnutí do dokumentu jako celku.

Úřední desku mají různé úřady, zejména všechny správní úřady, obce, kraje, ale i soudy, exekutoři, hraniční přechody, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání atd. Jen některé úřední desky jsou přesně definované, např.:

ZÁKON č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení)
§ 112
Obecní úřad zřizuje úřední desku, která je umístěna na místě, které musí být veřejně přístupné zpravidla po 24 hodin denně. Úřední deska se zpravidla umisťuje na budově, v níž má své sídlo obecní úřad.

Zároveň Správní řád stanoví:
§ 26 Úřední deska
(1) Každý správní orgán zřizuje úřední desku, která musí být nepřetržitě veřejně přístupná. Pro orgány územního samosprávného celku se zřizuje jedna úřední deska. Obsah úřední desky se zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Právní předpisy pak různým úřadům ukládají na této úřední desce zveřejňovat určité dokumenty a informace (např. dle vodního zákona informace o kvalitě pitné vody apod.).
Elektronická podoba úřední desky představuje nutnou podmínku pro to, aby některé informace či dokumenty byly právoplatně uveřejněny, s čímž zákon někdy spojuje vážné právní důsledky, jako je např. platnost majetkoprávního úkonu. Jde však o složitou problematiku přesahující možnosti této odpovědi.

Často na úřední desku ale obec umisťuje i další informace, u nichž tak dává najevo, že mají vysoce oficiální povahu, a dává - do určité míry - záruku jejich pravdivosti a ověření. Jde tedy o dobrovolnou službu té části obyvatelstva, která používá internet, avšak bez právní závaznosti.

A konečně vývěska je prostě vývěska - tu může každý, a v určitých mezích i každý úřad, zřídit k tomu, aby poskytoval veřejnosti určité informace, o kterých to uzná za vhodné. Může ji mít jak fyzickou, tak zejména elektronickou, kdy de facto jde o součást webových stránek povinného subjektu. Bývají na ní zpravidla také tzv. „povinné informace“ podle § 5 Infozákona.

Zveřejnit dálkově přístupný archiv úřední desky není povinné. Tyto informace si lze vyžádat. Je možné, že ve vyžádané formě poskytnutí budou některé osobní údaje redukovány (anonymizovány), i když původně na úřední desce po dobu povinného zveřejnění byly obsaženy úplně.

Lze se obrátit na nadřízený úřad -  podle § 123 a 126 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.

Za uvedených podmínek lze zápisy uveřejňovat; pokud tak činí sama obec, je to projevem dobré praxe v oblasti otevřenosti.
Například na webu Prahy 6 najdete pravidelně zveřejňované zápisy jednání větší části komisí a výborů (nezveřejňují se zejména ty, v jejichž zápisech zcela převažují chráněné osobní údaje, které by stejně musely být odstraněny).

O zveřejňování na vlastním webu obce jako o každém jiném úkonu či postupu obce v samostatné působnosti, který není vyhrazen zastupitelstvu, by měla rozhodnout rada či starosta, pokud není takový úkon delegován pracovním či organizačním řádem na někoho jiného, například na tajemníka.

 

Bez jejich souhlasu nemůže. Důvodem je, že tímto způsobem kamera jistě zaznamenává i osoby, které nijak aktivně nevystupují, a tudíž se jejich záznam nedá považovat za projev veřejné povahy, nýbrž do značné míry zůstává projevem osobní povahy. Záznam projevů osobní povahy lze pořizovat jen se souhlasem dotyčné osoby. Navíc by v takovém případě nebyl jasný účel pořízení záznamu, jehož cílem může být jedině zaznamenat připomínky občanů. Správné je organizovat jednání tak, aby vystupující osoby hovořily v zásadě vepředu. Kamera pak musí být nastavena tak, aby v zásadě zabírala jen tyto osoby aktivně vystupující na veřejném jednání, tedy ty, které se svým jednáním rozhodly vystoupit veřejně. 

Jednoznačně ano. Osoby přítomné na jednání zastupitelstva mají právo pořídit si zvukový i obrazový záznam z tohoto jednání. Jednání je veřejné, nejde o žádné soukromé záležitosti. Chce-li někdo něco veřejně ovlivnit, nemůže tak učinit jinak, než když akceptuje veřejnost svého vystoupení. Vystoupení se stává předmětem veřejné debaty, veřejného posuzování, a tedy je zcela nutné a potřebné mít možnost je přesně dokladovat, dokumentovat.

Podle § 84 a § 85 občanského zákoníku je možné zachycovat a rozšiřovat podobu člověka sice jen s jeho svolením, ale podle § 88 odst. 2 téhož zákoníku toto svolení není nutné, pokud se jedná o veřejné vystoupení v záležitosti veřejného zájmu, jakým jednání zastupitelstva rozhodně je.  Souhlas nahrávaných není třeba ani v případě náhodného, nesoustavného snímání pasivních diváků – nevystupujících občanů. Přítomné je třeba informovat o nahrávání a následném zveřejnění.

Také je vhodné informovat s předstihem starostu, aby mohl tuto informaci na začátku zastupitelstva sdělit.

Zákon o ochraně osobních údajů, který pořizování záznamů také omezuje, se nevztahuje na pořizování jednotlivého záznamu pro osobní potřebu nebo na přímý přenos. Pokud se nejedná o nahrávku jednoho jednání zastupitelstva, ale pravidelné pořizování záznamů, které jsou dále upravovány či zveřejňovány, je na místě registrace u Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Pořízení záznamu je vhodné předem oznámit. Nahrávání vám ale nemůže nikdo zakázat.

Ti, kteří se o zákaz snaží, jsou většinou motivováni snahou znemožnit diskusi a kritiku vztahující se k jejich vystoupení. Snaha představitelů obce nebo členů zastupitelstva pořizování záznamu bránit, případně ustanovení Jednacího řádu, které to zakazuje, nejsou právně platné.

Pokud předsedající či jiný veřejný činitel pořizování záznamu zakáže, nebo dokonce pokud k prosazení použije veřejnou moc (např. obecní policii), stane se pachatelem trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele (to dopadá i na případné protiprávně zakročující policisty).

Nahrávající se bude moci bránit více právními způsoby. Pokud šlo o úřední postup obce, výsledkem žaloby bude prohra obce. Soud zakáže opakování takového postupu obce/starosty.
V případě, že by při zákroku došlo k jakékoliv škodě, bude ji muset uhradit ten, kdo zákrok vyvolal a provedl. Pokud by došlo k nějakým urážkám vůči občanovi pořizujícímu záznam, bude možno se dovolat ochrany osobnosti a požadovat i omluvu a také finanční odškodnění. Do věci může vstoupit i dozorový orgán – ministerstvo vnitra.

Ministerstvo vnitra ČR v metodickém materiálu uvádí: „Jednací řád však může upravovat pouze podrobnosti o jednání zastupitelstva obce (§ 96 zákona o obcích) tak, aby při něm nedocházelo k narušování průběhu zasedání. Před zahájením zasedání zastupitelstva obce člen zastupitelstva obce pověřený řízením zasedání může vyzvat občany ke sdělení, zda někdo hodlá pořizovat zvukový záznam průběhu zasedání a zároveň oznámit, zda zvukový záznam bude pořizovat sama obec. Rozhodnutí o tom, zda či v kterých případech je pořizování zvukového záznamu způsobilé narušit či jinak ovlivnit průběh zasedání zastupitelstva obce, spadá do samostatné působnosti zastupitelstva obce.“ (Odbor dozoru a kontroly veřejné správy územních samosprávných celků MV ČR, metodické doporučení k činnosti č. 2, str. 26).

Za narušení nebo ovlivnění zasedání zastupitelstva by bylo možné považovat pouze zcela excesivní chování natáčejícího, například kdyby s kamerou pobíhal před vystupujícími a agresivně je natáčel zblízka. Takový způsob natáčení by pak mohlo zastupitelstvo zakázat.

Záznam v tom rozsahu, ve kterém korektně zachycuje veřejné jednání zastupitelstva, a po odstranění případných (výjimečných) chráněných údajů, zejména některých typů osobních údajů či údajů o soukromí osob, lze zpřístupnit dalším osobám, udělat z něj výtah, pořídit a šířit přepis a podobně.

Pokud nejde o přímý přenos, je pro zveřejnění na internetu třeba registrace u Úřadu pro ochranu osobních údajů (dle § 16 z. 101/2000 Sb.) – a to třicet dní předem.
 
S ohledem na Občanský zákoník musíte chránit osobnostní práva.
a) Bez souhlasu nelze nepřiměřeně detailně snímat osoby, které sice jsou přítomny v sále, ale jen jako pozorovatelé, kteří nevystupují (např. natočit v rohu sedícího klimbajícího hosta by takto bylo nepřípustné).

b) Nelze snímat vystupující osoby včetně veřejných představitelů a poté záznam využít ke zvláštním technickým úpravám, jako je střih, časosběrné snímání po dlouhou dobu apod., a výsledek upravit s jednoznačně zesměšňujícím, urážlivým a obdobným vyzněním – ovšem jen tehdy, pokud by takováto forma kritiky osoby či veřejného funkcionáře byla výrazně nepřiměřená jeho činnosti.

Konkrétní příklad: kdyby někdo natáčel mnoho jednání zastupitelstva za sebou a pak z vybraných pasáží vytvořil střihový dokument, kde by starosta či někdo jiný jen stále zíval, drbal se, kašlal a podobně, a takový film by pak například zveřejnil na internetu, mohl by se vystavit odpovědnosti za neoprávněný zásah do ochrany osobnosti. Těžko by však mohl být postižen, kdyby šlo například o nejvýše postavené činitele, jako jsou ministři, poslanci apod. kde míra kritiky, včetně znepokojujících až urážlivých forem, může být vyšší.
 
c) Nelze zveřejnit zaznamenané údaje (čtení, citování, formulování, projekce podkladů), které jsou informacemi o soukromí třetích osob (o nichž se například projednává usnesení).

Projednávání těchto informací a údajů není samo o sobě důvodem pro omezení pořídit záznam. Zde „má navrch“ to, že jednání zastupitelstva je veřejné. Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů k takovéto situaci uvádí, že je na předkladatelích a vystupujících, aby takové údaje a informace při veřejném jednání přednášeli co nejméně.

V těchto případech je každý, kdo pořizuje záznam jednání zastupitelstva, do určité míry následně vázán v tom, jak dále bude nakládat s pořízeným záznamem. Především nesmí záznamem nad rámec veřejného projednávání na zastupitelstvu šířit výše uvedené chráněné okruhy údajů a informací. Tedy zejména by musel vymazat („vypípnout“) ze záznamu konkrétní osobní údaje (např. nahlas přednesená přesná adresa a rodné číslo osoby, které se přiděluje sociální bydlení). Stejně se musí zachovat vůči informacím, které sice nejsou osobními údaji, ale mají povahu informací o soukromí (např. při projednání sociálního bydlení zastupitel uvádí, že tento člověk je rozvedený, má nemocnou matku apod.).
Další podrobnosti najdete v analýze v Knihovně.

d) Nelze využít (zneužít) záznam vůči vystupujícím osobám, které nejsou ve veřejném postavení, k ironizování či zesměšní následným zásahem do záznamu, například formou střihu, dabingu, animace apod., který by využil zachycené projevy osobní povahy (drbání se, přeřeknutí se, chyby v mluvě apod.). Pokud je však někdo směšný sám o sobě, aniž se do záznamu zasáhlo, a vystupoval-li takto opravdu veřejně, pak samozřejmě nejde o žádný zásah do jeho chráněných práv. Je dobré si uvědomit, že kdyby upravovatel záznamu totéž udělal vůči politickému představiteli (členu zastupitelstva), již by o porušení práva nešlo, protože všichni, kdo dobrovolně vstoupili do politického života, musejí snášet mnohem vyšší míru kritiky, a to včetně určité míry ironizování, zesměšňování a podobně.

Z jednání některých zastupitelstev pořizuje obecní úřad zápis a současně úplný zvukový a obrazový záznam z jednání. Některé obce tento záznam zveřejňují na internetu. Může o něj požádat každý a úřad mu jej musí poskytnout, samozřejmě s případnou nutnou anonymizaci („vypípnutím“) chráněných údajů. Přesto někdy úřad na žádost o poskytnutí úplného zvukového záznamu podle zákona č. 106/1999 Sb. sdělí například, že záznam se pořizuje jako neautorizovaný materiál sloužící k interní potřebě, a žádosti nevyhoví, případně odkáže na možnost poslechnout si záznam na úřadě.  Ovšem „zvukový záznam je informace ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, která se vztahuje k působnosti povinného subjektu (obce), tedy by měl být poskytnut.“ (Odbor dozoru a kontroly veřejné správy územních samosprávných celků MV ČR, metodické doporučení k činnosti č. 2, str. 27). Důvodem protiprávního odmítnutí může být překvapivost dotazu, lépe řečeno skutečnost, že s podobnou žádostí se dotyční pracovníci ještě nesetkali. Poskytnutí takového záznamu veřejného jednání nemůže nikomu nijak neoprávněně uškodit.  

Vzniklé záznamy (zvukové i obrazové) jsou dokumentem ve smyslu archivního zákona. Ten v § 2 uvádí: „Pro účely tohoto zákona se rozumí
d) dokumentem každý písemný, obrazový, zvukový, elektronický nebo jiný záznam, ať již v podobě analogové či digitální, který vznikl z činnosti původce“
. Takový dokument byl povinen původce (tedy úřad, který jej vytvořil) označit spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami podle spisového a skartačního plánu (§ 65 archivního zákona). Dále byl povinen jej po dobu trvání skartační lhůty uložit ve spisovně. Vyřadit dokument smí jen ve skartačním řízení. To je postup, při kterém se vyřazují dokumenty nadále nepotřebné pro činnost původce a při kterém příslušný archiv provádí výběr archiválií, § 7/2 archivního zákona. Skartační řízení se provede v kalendářním roce následujícím po uplynutí skartační lhůty dokumentu (§ 8/1 archivního zákona).

Zlikvidovat takový záznam předčasně, mimo uvedený režim, představuje vážné porušení archivního zákona. Pachatel tohoto deliktu se vystavuje sankci. 

Ano, fotoaparát je stejně jako videokamera technickým zařízením, které splňuje podmínky zákona a je moderním způsobem nahlížení do spisů a pořizováním si kopií, výpisů či opisů. Úředníci se na vás patrně budou dívat poněkud podezíravě, vy máte nicméně „právo činit, co není zákonem zakázáno, a zároveň nesmíte být nuceni k ničemu, co vám zákon neukládá" (jak uvádí ustanovení Listiny i Ústavy). Zákon natáčení ani fotografování nezakazuje a úřad tak nemůže takovému jednání bránit. Fotografování nebo natáčení je vlastně součástí (podmnožinou) nahlížení. Pokud by bylo žadateli bráněno, mohlo by se v daném konkrétním případě jednat podle míry zásahu o přestupek nebo o trestný čin. 

Víte, kolik lidí je v exekuci ve vaší obci? Podívejte se na naši novou Mapu exekucí!

Nenašli jste odpověď? Nezoufejte!
Nakoukněte do poradny!

​Jak byste měli postupovat, když chcete oznámit lumpárnu

Omlouváme se, na textu se ještě pracuje. Děkujeme za strpení.

 

Zde si brzy přečtete, na co se nás lidé nejčastěji ptají 

Víte, kolik lidí je v exekuci ve vaší obci? Podívejte se na naši novou Mapu exekucí!

Nenašli jste odpověď? Nezoufejte!
Nakoukněte do poradny!

Do poradny

Souhlasíte, že úřady nemají občanům nic tajit?

Donoři

V minulosti podpořili také

RSJ SCIO GopayFond Otakara MotejlaUS embassy